21.4. dnes jsme v kempu u Stuttgartu, spime pod mostem jako bezdomovci, za 29 euro (horor)!
Hned vedle jsou slavnosti jara, tisíce lidí, hrozný hluk a atrakce svítí všemi barvami. Kolem vede  dálnice, auta jezdí sem tam, po celou noc, je to jako ve včelím úlu.
Po chladné noci a teplém čaji odjíždíme a doufáme, že příště to bude lepší.
Schellbronn v Schwarzwald byla naše další zastávka, kde jsme se doplazily po těžkých útrapách s velkým stoupáním a to nás stálo mnoho sil, zato kemping byl na velké úrovni. Místa pro stany zde bylo dost, byl tu jen jeden sympatický Holanďan. Jinak byl kemp plný luxusních karavanů, které hned po příjezdu vztyčily své satelity a jejich obyvatelé se zabednili ve svých budkách.
Jako každé ráno nás probudili svým zpěvem ptáci a paprskami už docela hřejivé sluníčko. Snídáme v trávě, popíjíme “turka” a pozorujeme jak se kolem vlečou v županu a šlapkách “vikenďaci”, kteří vylezli ze svých zatemněných budek a jdou vyprázdnit své chemické záchodky. Lidé, kteří si ani na pár dnů neumí odepřít svůj městský konfort, proč vlastně nezůstanou doma a vlečou svůj “ obývák “křížem krážem Německem?
Jeden Němec, aniž by věděl, že jsem Češka, říkal, že nemá rád Čechy, protože jsou závistiví, no a teď to vypadá jako bych jim ty karavany záviděla, ale fakt není co! No jo….je to jejich věc a jejich život a jen můj názor.
My se vydáváme na další etapu, čím západněji, tím více rozkvetlých luk a obrovských ovocných sadů. Cesta ubíhá jako po másle a sluníčko nejen hřálo, ale dokonce bylo vedro. Už odpoledne jsme byly v kempu Murgtal. Tady byli povětšinou celoroční “kempáci”, lidé kteří se spokojí s málem, nebo nemají tolik peněz, aby si mohli dovolit byt. Tady si můžou pronajmout pozemek 11 Euro m2 i s plynem, což taky neni málo. (na měsíc) Žije zde úplně jiná vrstva lidí, než s kterými jsme se doposud setkaly. Daly jsme si pivko, někteří přisedlí  zvědavě  k nám a povidali o problémech které je trápí a mají ve společnosti. 
Poslední etapa po Německu pomalu  končí a 45km jedeme pořád podél Rýnu, takže rovina až do Strasbourgu.
Moje dojmy z Německa jsou zcela jiné, než když jsme tady nesčetně krát byli s fotbalem na turnajích, nebo na nákupech. Tenkrát byla snaha propašovat nějakou tu marku a nakoupit co v naší komunistické společnosti nebylo. V autobuse na hranicích, když přišel celník bylo ticho, že byl člověk slyšel spadnout špendlík. Ani jsme nedýchali, aby nás nevyhmátli a nesebrali na co jsme tak dlouho šetřily. Schovaný Bohemia křišťál, který jsme pak za par marek vnucovaly soupeřkám, byl taky pečlivě ukrytý.
Brali jsme marmeládky, müsli…od snídaně…sbirali prázdné plechovky od coly, limonad, piva…abychom doma ukázali co všechno tady mají.
Dnes se tomu zasměju.
Tentokráte jsou moje zážitky zcela jiného charakteru. Daleko od nákupních center, blízko přírodě a lidem. Túra na kole je to nejlepší jak trochu vice poznat malebné menší nebo větší vesničky, městečka…vidíte skoro do “kuchyně”… krásně upravené zahrádky… Nemecko je obrovská a velmi krásná země. Auf Wiedersehen, Deutschland!
Dojíždíme do Kehlu a přes řeku Rhein – Rýn přijíždíme do Francie.